Jak ví tvoje dcera, že nechce chodit do školy, když to nikdy nezkusila?

Jak víte, že nechcete:
– jíst žáby,
– skákat s padákem,
– polykat meče,
– oholit si hlavu,
– dát se tetovat,
– vylézt na Mount Everest,
– být prezidentem,
– jít do televizní soutěže,
– spravovat auta,
– políbit Andreje Babiše,
– olíznout namrzlé zábradlí,
– nechat se zavřít do vězení,
když jste to nikdy nezkusili?

Mohla bych pokračovat do nekonečna. Život nabízí tolik možností a my všichni máme na tomhle světě jen omezený čas. Proto by ten čas měl patřit jen nám samotným. Každý jeden z nás by měl sám rozhodovat o tom, jak se svým časem – tím nejcennějším, co máme – naloží. Ne až od 18 let, ne “až vyroste”, ne až “bude mít rozum”, ale hned, teď a tady. Chce-li o sobě nechat rozhodovat někoho jiného, nechť má tu možnost. Ale chce-li o svém čase rozhodovat sám, nikdo by mu neměl bránit.

Při natáčení dokumentu o sebeřízeném vzdělávání jsme dělali rozhovor s Veronikou Mocovou, krásnou a inspirativní ženou, maminkou dvou kluků, kteří nechodí do školy a člověkem, který vyrábí ty nejkrásnější barefoot boty, jaké jsem kdy viděla (a taky vás to naučí ve svých kurzech, kdybyste chtěli). Když jsem se ptala, proč se rozhodli umožnit svým dětem nechodit do školy, zmínila mimo jiné… čas. Nikdo z nás neví, kolik ho máme, včetně dětí. Veroničině známé zemřelo dítě v 10 letech. Kolik času ze svého krátkého života tohle dítě strávilo tak, jak chtělo? Co všechno mohlo zažít, kdyby nebylo nuceno trávit dlouhé hodiny ve škole přípravou na… život, který nepřišel..?

Děkuju, Veroniko, za tohle uvědomění.

Možná existují děti, které chtějí trávit svůj čas 9 let ve stejném prostředí, se stejnými lidmi, s jedním dnem podobným druhému. Nebo jejich rodiče nevidí jinou možnost, třeba ji skutečně nemají, případně mají příliš velký strach ze změny.

Taky mám strachy. Ale už vím, že jediná cesta, která mě skutečně posunuje blíž životu, který chci žít, je skrz ně. Je to sakra těžký! Přijmout je, poznat, obejmout, nechat jít…

A pak sobě i svým dětem umožnit trávit ten náš omezený čas tak, jak si přejeme.