Když v nás něco, co dělá nebo říká naše dítě, vyvolává silnou emocionální reakci, vezměme to jako dar. Naše dítě nám ukazuje, kde máme prostor k růstu a rozvoji. Zachováme-li si otevřenou mysl a srdce, naše děti budou těmi nejlepšími učiteli, jaké jsme si mohli přát.
Každý konflikt je příležitostí k většímu poznání sebe sama, dětí a našich vzájemných vztahů. Je to vždy šance učit se sám sobě rozumět a svým příkladem ukazovat dětem, jak se silnými emocemi můžeme pracovat tak, abychom neubližovali sobě ani druhým.
Naše případná selhání si nemusíme vyčítat, jsme-li schopni se dětem omluvit a otevřeně s nimi komunikovat, proč se to stalo. Tak učíme i děti, že nikdo není dokonalý a že se ze svých vlastních selhání nemusí hroutit, ale mohou je využít jako příležitost ke zlepšení vztahů k sobě i k ostatním, k učení a k osobnostnímu růstu.
Kdybychom byli dokonalými rodiči, mohli bychom se dětem zdát jako nedostižný vzor, což by pro ně mohlo být frustrující a demotivující. Svět, vztahy, ani lidé nejsou černobílí. Není třeba se polarizovat a rozdělovat se na dobré a špatné. Každý z nás je originál, a proto se můžeme navzájem tolik obohacovat. Ať žije nedokonalost. 🙂❤️
