Každý rodič, ať už záměrně či nevědomě, předává jako jeden z prvních dítěti velkou část mapy světa, kterou považuje za odpovídající, a podle které dítě naviguje ve světě.
Přemýšlím o tom, že spíš než vlastní mapu bych raději chtěl předávat hlavně jakousi metamapu, která bude zdůrazňovat, že rodičovské mapy bývají často mylné, zastaralé a někdy dokonce nebezpečné, pokud jsou přejímány bez přehodnocení jako neměnná fakta.
Že (nejen) rodičovská mapa může být zavádějící a nějaké tipy, jak to poznat, mi přijde pro navigaci dost důležitá ingredience, kterou jsem kolem sebe moc nezaznamenal.
V rámci tohoto přirovnání (a také v kontextu aktuálně probíraných příběhů na Děti jsou taky lidi) mě napadá, že jedna z nejvíce nebezpečných map, kterou rodiče a další blízcí mohou dítěti předat, je mapa dítěte samotného, která je toxická.
