Dnes se mrkneme blíže na bod číslo 1: Děláte si velké starosti s tím, co si o vás pomyslí jiní lidé.
Člověk je od pradávna tvor sociální. Bez tlupy nepřežije, a tak to funguje dodnes. Každý chceme někam patřit, je to základní lidská potřeba. Ať už jde o partičku přátel nebo skupiny na sociálních sítích. Potřebujeme kmen. Záleží nám na ostatních a přejeme si, aby jim záleželo na nás. To je normální a zdravé.
Problém nastává ve chvíli, kdy se kvůli mínění ostatních o nás chceme měnit. Být autentický je totiž jedna z našich dalších potřeb. Když se snažíme měnit podle toho, co od nás očekávají druzí, naše potřeba autenticity není naplňována. Ztrácíme se sami sobě, což může vést třeba k úzkostem nebo silné nervozitě a strachu z nových situací a lidí.
Možná už jste teď, zatímco čtete, začali vzpomínat na své zážitky z dětství. Byli jste vždy přijímáni takoví, jací jste, nebo jste cítili, že musíte být takoví, jaké si vás rodiče, učitelé či jiní dospělí přáli mít, aby vás měli rádi?
Trauma nemusí pocházet jen z něčeho, co se vám stalo, ale i z toho, co se stát mělo, a nestalo.
Jakkoli se vám to zdá nemožné, na světě existuje plno lidí, kteří vás budou mít rádi prostě proto, že jste. Bohužel, mnoho z nás v takovém prostředí nevyrůstalo, a důsledkem může být právě to, že si děláme velké starosti s tím, co si o nás myslí jiní lidé.
Co s tím? Mrkněte třeba na video Jak začít s léčením svých dětských zranění na YouTube kanálu DĚTI JSOU TAKY LIDI.
