„Pozornost je primární potřeba a je naprosto normální, že ji děti vyžadují. Jejich chování je komunikace, potřeba napojení. Neměli bychom to ignorovat.“ @the_teraphist_parent
Dítě nám nedělá nic „naschvál”. Je to sice taky člověk, ale není to malý dospělý. Neumí se samo zklidnit, potřebuje k tomu bezpečí naší (ideálně klidné) přítomnosti. Čím víc dítě odmítáme ve chvíli, kdy se dožaduje naší pozornosti, tím silněji bude tuto potřebu vyjadřovat. Trestáme-li dítě za to, že projevuje své potřeby třeba tím, že na něj křičíme, odstrkujeme jej, zesměšňujeme nebo ignorujeme, jeho potřeby nezmizí, nenaučí se zklidnit samo, to není vývojově možné. Naučí se odpojit samo od sebe a svých potřeb nebo nabyde přesvědčení, že je nemá cítit a je tedy pokažené.
Zdroje k tématu např.: Trauma očima dítěte, Peter Levine, Tělo sčítá rány, Bessel van der Kolk, film Moudrost traumatu. A taky moje kniha: https://kniha.detijsoutakylidi.cz/