Asi mě nikdy nepřestane fascinovat, jak jsou moje děti úžasné, i přes to všechno, co jsem ze svého pohledu “pokazila” a mohla udělat jinak. Nikdy těm třem lidem nemůžu dost poděkovat za to, že jsou, a že se mnou mají trpělivost. Zkusím jim aspoň častěji říkat třeba těchhle 10 věcí:
- Udělal/a jsem chybu. Promiň.
- Je úplně v pořádku, když spolu nesouhlasíme. Vážím si Tvé upřímnosti.
- Rád/a s Tebou trávím čas.
- Můžeme si promluvit o tom, co se stalo? Chtěl/a bych porozumět Tvému pohledu.
- Nevím. Zkusíme na to přijít společně?
- Jsem moc vděčný/vděčná, že jsi v mém životě.
- Odpouštím Ti.
- Pojďme to teď přestat řešit a vraťme se k tomu později, potřebuji si dát pauzu.
- Vidím, že se fakt snažíš a oceňuju to.
- Budu Tě vždycky milovat, ať se stane cokoli.
