„Zásadní toxický předpoklad , který si zvnitřníme ve škole, je: Jsi dost dobrý jen tehdy, když jsi lepší než ostatní.“ Carol Black
Jestli běžná škola umí něco dobře, pak je to tohle, co popisuje Carol Black.
Měli jsme 7 let domškoláckou střídavku. Žádné z těch 8 dětí nikdy nechodilo do školy. Přitom chodily na různé běžné kroužky, i docela drsně výkonové, třeba basket. Jenže tam chodily dobrovolně, protože chtěly, dávalo jim to smysl.
Nikdy jsem se nesetkala s jakoukoli rivalitou mezi nimi. Ze svých úspěchů měly navzájem radost. Ukazovaly si nové věci, které si koupily nebo dostaly, bez jakékoli potřeby se nad někoho povyšovat, jen z radosti všech zúčastněných.
Když mezi sebou soutěžily třeba v běhání nebo badmintonu, vždycky to bylo za všeobecného veselí. Staraly se o to, aby byli všichni v pohodě, protože jim záleželo na tom, aby byla střídavka fajn místo pro všechny.
Možná jsme měli jen štěstí, ale protože znám i mnoho dalších svobodně se vzdělávajících dětí, nemyslím si to. Podstatou lidství je kooperace, tak se člověk vyvinul, sám by nepřežil. Připadá mi smutné, jak běžné školství staví děti proti sobě srovnáváním a nevyžádaným hodnocením. Většinou jim to pak vydrží až do dospělosti. “Musím být lepší, než ostatní, jinak nejsem dostatečně hodnotný člověk!”
Jestli chcete spoustu z těch svobodných dětí vidět, mrkněte na náš Svobodné děti – dokumentární film. Už brzy ho vypustíme i pro shlédnutí online.
