Psychoterapeut Zdeněk Kalvach vedl více než 15 let bezpečnostní týmy velkých mezinárodních organizací, které chránily lidi proti extrémním formám násilí. Jeho původní profesí je bezpečnostní management. V roce 2017 absolvoval pětiletý psychoterapeutický výcvik PCA Institutu Praha. Dnes se živí jako terapeut se specializací na rogersovskou terapii.
Z rozhovoru:
„Dítě má potřebu explorovat. Od toho, že se nehýbe, od prsu, začne odlézat dál a dál a rozšiřuje své kruhy. A spolu s věkem a rozšiřováním těch kruhů přibývá množství nebezpečí. Některá ta nebezpečí vytváří podmínky k rozvoji, a to je ten žádoucí stres. To znamená, že dítě by si mělo budovat imunitu díky tomu, že je konfrontováno s viry a bakteriemi. Mělo by si budovat koordinaci, tím že vrávorá, padá, zkouší lézt do schodů. A to všechno bychom ho měli nechat dělat podle potřeb, cucat věci…“
„A ta odpověď nebo metodika je, že my se s každým incidentem snažíme pracovat na úrovni jak odrazení útoku – řekněme nějaká prevence toho živelního, čili, jak můžu zmírnit, že se nějaký ten extrémní útok stane. To je jedna sada opatření. Potom je to včasná detekce. To znamená: dítě mi může někam spadnout, ale nemělo by se dít, že tam zůstane dvě hodiny a já o tom nevím. Je to mechanismus toho, že jsem si všimnul, že se něco stalo. Nebo někdo ho šikanuje ve škole. Nebo mu někdo ubližuje. Nebo se s ním někdo snaží nevhodně seznámit přes internet. A nemělo by to být tak, že já to o tom prostě vůbec nevím.“
Video:
Podcast:
