„Štěstí pro mě neznamená plout celé dny na růžovém obláčku. Štěstí je žít v souladu se svými hodnotami.“
I když mi někdy není dobře. I když je musím bránit před celým světem. I když v sobě musím hledat odvahu, sílu a překonávat strach. Dokud jsem žila ve vztazích na bázi donucování někoho k něčemu, ať už s dospělými nebo dětmi, necítila jsem se sama se sebou dobře. Jakmile jsem se začala zbavovat všech tlaků a očekávání směrem k dětem, úplně ve všem, bylo to jako zázrak. Nesmírně se mi ulevilo. Mně i ostatním v mé blízkosti. Není nic důležitějšího než vztah s mými blízkými, zejména dětmi. Nedovolím žádné instituci, svému strachu ani žádnému člověku, aby tenhle vztah kazil tím, že já podlehnu tlaku, který na mě vyvíjí. Vlastně to ani není odvaha, co mě posiluje, ale to štěstí, které cítím, když neuhnu, když můžu stát třeba i proti celému světu se vztyčenou hlavou, protože je úplně jedno, co si o mě kdo myslí. To jediné důležité pro šťastný život je žít v souladu s tím, v co věřím já: svoboda, nenásilí, respekt. To všechno skutečně a vždy, ne jen tehdy, když se mi to líbí nebo hodí. A pro každého. Včetně dětí.
O tom všem, o unschoolingu, skutečné svobodě pro děti, obavách a straších, o tom, jak vypadá náš běžný den, proč si myslím, že nikdo nemá právo nikoho do ničeho nutit a mnoha dalších věcech jsme si včera povídaly na slovenské Konferenci domácího vzdělávání. Dostala jsem po rozhovoru mailem i ve zprávách několik nadšených ohlasů, a tak doufám, že i vám třeba rozhovor pomůže v tom, abyste se vydali na cestu za štěstím.
