„Myslím, že všichni rodiče by měli pochopit jednu nesmírně důležitou věc, aby byli klidnější, a to skutečnost, že většina společnosti má zcela nerealistická očekávání ohledně chování dětí.“ Sarah Ockwell – Smith
Očekáváme, že
– budou spát celou noc,
– budou tiše sedět v restauraci,
– budou se ovládat,
– nebudou kousat, škrábat a bouchat,
– budou dělat, co chceme my…
A spoustu dalších věcí. Když nejsou naše očekávání naplněna, může to v nás vzbuzovat vztek.
Děti nezlobí. Nedělají nic “schválně”. Používají jediné prostředky komunikace, které mají ve své konkrétní fázi vývoje k dispozici.
Nedělají nám potíže – to ony mají v tu chvíli nějaký problém.
Nedělají nám naschvály – volají o pomoc. Jedinými způsoby, kterých je jejich vyvíjející se organismus schopen.
Tohle pochopení mi kdysi dodalo hodně síly a klidu. Že většinová společnost něco chce nebo očekává, to se mě nemusí dotýkat. Trávíme čas tak, jak chceme, tam, kde chceme. Nevyskytujeme se většinou v prostředích, která nejsou dětem přátelská, pokud to není nutné.
Raději se snažím přizpůsobit co nejvíc to jde svůj život potřebám dítěte, než abych tlačila dítě do něčeho, čeho není ani při nejlepší vůli schopno. Vím dobře, že je to dočasné, a dává mi to tak největší smysl.
Pokud je potřeba být někde, kde se očekává určité chování, komunikuju s dítětem, že to tak je. Dítě postupně pochopí různá všeobecná společenská pravidla v různých prostředích. Ale neočekávala bych to o moc dřív než třeba od čtyř let nahoru.
