„Trauma není ta věc, kterou žijeme. Je to bolest, kterou držíme uvnitř, když s námi není někdo empatický.” Peter Levine
Tohle je důvod, proč nikdy nelze o nikom říci: vždyť měl přece dětství v pohodě, nemůže mít trauma. Nejde totiž o to, co se nám stalo, ale jak na událost zareagoval náš nervový systém a jak jsme ji my sami vnímali, a to nikdo jiný než my nemůže posoudit.
Trauma vzniká buď ve chvíli, kdy nás něco doslova ochromí – nemůžeme utéci, ani bojovat – a není s námi nikdo, kdo by nám to pomohl přežít a zpracovat, ale také třeba tím, že vyrůstáme v prostředí, kde se necítíme být přijímáni takoví, jací jsme.
Tisíce vašich příběhů o tom, jak dětství formuje to, kým jsme v dospělosti, si můžete přečíst u mě na Instagramu ve výběrech, tady na webu a samozřejmě v knize Děti jsou taky lidi.