Býváte někdy smutní, naštvaní, frustrovaní? Pomohla by vám v takových chvílích ta úvodní věta? Troufám si tipnout, že ne. Možná by vás ještě víc rozzuřila. Přesto podobné věty v zoufalství často vypouštíme z úst. Snažíme se zabránit výronu emocí, z nějž máme hrůzu. Co si jen o nás pomyslí ostatní, když naše děti hned neuklidníme?
Snažím se často představit si, jak se asi v danou chvíli moje dítě cítí. Někdy je to skoro nemožné a fakt si hodně přeju, abych se právě nacházela na druhém konci světa. Ale pokouším se o to znovu a znovu, protože mi to dává smysl.
Děti jsou lidi a jejich emoce jsou stejně skutečné jako ty naše. Není na nás, abychom soudili, jestli jsou oprávněné, či nikoli.
Pojďme zkusit prostě s nimi být. S dětmi i s emocemi. A uvidíme, co to udělá…
***
Besedy tady.
Newsletter DJTL tady.
Placky DJTL zde.
