Špatná otázka! 🙂
Navrhuju, abyste se místo toho zkusili ptát:
Je zrovna tahle dovednost/znalost/informace důležitá v reálném životě?
Pokud ano, reálný život nabízí mnoho příležitostí k tomu se ji naučit. Dává-li to smysl, děti se ji naučí, nebudete-li jim stát v cestě. 🙂
Pokud nemůžete přijít na to, jak je daná dovednost/znalost/informace potřebná v reálném životě, zkuste se sami sebe zeptat: proč trávit čas a energii tím, snažit se ji děti naučit?
A pamatujte: i kdyby se nakonec ukázalo, že právě tohle je fakt důležité, děti se to vždycky můžou naučit kdykoli později. 😉
Navrhuju, abyste se zkusili zaměřit spíš než na učení a přemýšlení o tom, jestli jste dostatečně kompetentní, na váš vztah s dětmi.
Prostě se užívejte vzájemně, ony totiž strašně rychle rostou, věřte mi! Ani jsem nemrkla a Danovi je 19, Lu 13 a Astrid 2.
Až děti vyrostou, budou vzpomínat na to, jak jste je učili násobilku a větný rozbor? Nebo na radost, kterou jste si užívali při hraní a výletech?
Dětství našich dětí je pro nás jedinečná možnost naučit se od nich spoustu věcí. Zkouším tuhle šanci nepromarnit. 🙂