Dobré sobotní ráno vám přeju. Poslední dny jsou pro nás všecky tady doma hodně náročné. Astrid má dva roky a období, kdy velkou část dne tráví hlasitým autentickým utrpením doplněným válením se po zemi, kopáním okolo sebe a občas přidá i bouchnutí hlavou do země nebo ránu pěstičkou každému, kdo se přiblíží. Stačí omylem podat banán, když chtěla jablko, nebo ho začít loupat ze špatné strany, nebo se jen zeptat, jestli nechce jít ven. Následuje okamžitý výbuch, neutišitelný ničím (ani prsem!) a trvající klidně půl hodiny. Pak je chvíli klid a po pár minutách zas něco „uděláme blbě”. Taky je to teď pořád „mamamamama” a „mamikamamika”. Tatínek je teď občas nechtěný element. Dovedu si představit, jak frustrující to musí pro Martina být. Navíc nás přepadla nějaká viróza, Astrid a já chrchláme ve dne v noci. Dan Astridino utrpení snáší celkem stoicky, ale Lu je na tohle citlivá a nedělá jí to dobře. Někdy mám velkou potřebu utéct hodně daleko.
A tak si teď často připomínám všecko to, o čem píšu a točím. V myšlenkách se vracím se k tomu, co je skutečně důležité, k podstatě, k cestě, po které chci jít.
Tenhle obrázek jsem kdysi přeložila z AJ (bohužel už si nevzpomínám na původního autora), protože mi přišlo, že v něm je hezky, názorně a stručně zobrazená pomůcka, která se dá třeba vytisknout a šoupnout na ledničku, aby ji měl člověk pořád před sebou v těch nesčetných situacích, kdy ji potřebuje.
Když má dítě „záchvat vzteku”, což je ve skutečnosti něco dost jiného, jak jsem popisovala v jednom z nedávných videí na svém YouTube kanálu (link v biu), chceme NĚCO udělat, chceme, aby to skončilo. To je v pořádku. Naše pocity jsou v pořádku. Není v pořádku ale dítě za jeho utrpení ještě trestat. Ničemu to nepomůže, naopak. A jako bonus to – možná nenávratně – poničí náš vzájemný vztah.
Chcete-li detailnější „návod”, co tedy s tím, mrkněte na ten můj YouTube kanál, najdete jich tam několik.
A víte co? I tohle je šťastný život. Ne to, že je všecko sluníčkové a ideální. Ale to, že společně dokážeme procházet i náročnými situacemi a obdobími. Že spolu můžeme a chceme komunikovat. Že se navzájem cítíme a přijímáme, i když to pro nás zrovna není jednoduché, natož příjemné.
Takže já jdu koukat na ten obrázek, dokud se mi nevypálí někam do vnitřního zraku, a vám přeju hezký víkend.
Kdybyste mě chtěli moc potěšit a dávalo vám smysl to, co dělám, pojďte na www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DJTL. Děkuju!
A doufám, že se všichni ve zdraví sejdeme na besedách:
Besedy a přednášky
Jihlava: 6.8. – https://fb.me/e/1d0rq12nF
Černín – Zdice (Berounsko): 14. 8. – https://fb.me/e/4xsB7fKT8
Roudnice nad Labem: 29. 8. – https://fb.me/e/1ttQcX0ae
Přednáška v Centrále (Praha): 1. 9. – https://fb.me/e/2fj6uX8gd
Hodonín: 9.9. – událost se připravuje
Mělník: 13.9. – https://fb.me/e/1nPVmedYP
Konference Svobodného přístavu (Praha): 18. 9. – https://fb.me/e/2fITxqE7x
Pardubice: 25.9. – https://fb.me/e/18BGy97ld
