Nebudu nikoho přesvědčovat o tom, jestli je čištění zubů dětem životně důležité, nebo ne. Myslím, že si tuhle otázku musí zodpovědět každý rodič sám pro sebe. Každý jeden z nás má zodpovědnost sám za sebe a své konání. Všichni máme právo a možnost vyhledávat informace, naslouchat odborníkům, své intuici, pročítat vědecké články a studie, radit se s lidmi, jejichž názory nám dávají smysl. Nemám ani potřebu hlásat do světa jediný správný názor. Nechci a nepotřebuju ani obhajovat nebo vysvětlovat to, jak to máme my. Pojďme si ale nalít čistého vína: rozhodneme-li se dětem čistit zuby proti jejich vůli (a teď pozor: neříkám, co je špatně nebo dobře, to si musí každý z nás vyhodnotit sám a pro každého to může být jinak), rozhodneme-li se je „zalehnout” a čistit jim zuby i přesto, že se brání, bude to mít následky. Cokoli, co děláme, má následky. My si ale často rádi věci, které splňují definici násilí na dětech, pro sebe omlouváme tím, že to přeci děláme pro jejich dobro. Třeba ano, ale i kdyby to tak bylo, pojďme to jasně pojmenovat. Neschovávejme se za „je to pro jejich dobro, takže jim to nemůže způsobit trauma”. To je, s odpuštěním, blbost. Naopak: trauma velmi často způsobí věci, které jsou nutné pro záchranu života či zdraví, třeba lékařské zákroky. Tam chápeme, že někdy vyhodnotíme nějaké zásahy jako nutné k záchraně života či zdraví, provedeme je i přes odpor dítěte, ale rozumíme, že je potřeba tyto zážitky s dětmi také náležitě zpracovat, aby nezůstaly zmrazené hluboko v duši a těle dítěte. A takto by myslím bylo dobré nahlížet i na věci, které se nám zdají jako maličkosti, nebo které máme tendenci si pro sebe omlouvat a strkat do škatulky „je to pro jejich dobro”. Když si pročtěte ty tisíce příběhů vývojového traumatu u mě na webu, bude vám možná jasnější, jak to myslím.
Zopakuju to ještě jednou: nikomu neradím, aby dětem nečistil zuby, ani aby je čistil. Věřím, že si prostudujete dostupné zdroje a názor si vytvoříte sami. Jediné, co chci, je upozornit na to, že veškeré naše konání má následky a je dobré před tím nezavírat oči. Pokud vyhodnotíte, že přes čištění zubů u vás nejede vlak, můžete zkusit hledat způsoby, jak to udělat bez násilí. Jde to, jen je to náročnější. Časově i energeticky. Můžete si třeba čistit zuby navzájem, může čistit plyšák, vymýšlet různé typy her a kartáčků, čistit u pohádky, existují apky na telefon,… cokoli je lepší než dítě jen tak „zalehnout”. Nezapomínejme, že nikdy netušíme, jak přesně kdokoli jiný něco prožívá. Co my vnímáme jako „dobro” může být pro někoho jiného traumatizující zážitek.
