„Až příliš často nutíme děti do „učení“ bez jejich explicitního souhlasu. Jenže souhlas by měl být samozřejmostí nejen u sexu nebo fyzických hranic. Stejně jako by děti měly mít právo rozhodovat o tom, komu projeví náklonnost objetím, měly by mít právo si zvolit, jak využijí své tělo, duši, mysl a intelekt.“ Iris Chen
Kdysi byli v západní společnosti plnohodnotní lidé pouze bílí muži. K ženám, lidem jiné barvy pleti nebo snad jiného vyznání či sexuální orientace bylo v pořádku chovat se opovržlivě a násilně. Prostě je nebrat jako sobě rovné lidské bytosti. Všechny tyto skupiny obyvatel se postupně emancipovaly a dnes není společensky přijatelné chovat se k někomu z těchto lidí tak, jako se běžně lidé chovají k dětem. Děti bohužel nemají hlas, který je ve společnosti slyšet, nebo jejich názory nikoho nezajímají. Nemohou vstoupit do politiky, aby zkusily měnit veřejné mínění. Nemohou prakticky nic. Díky bohu za sociální sítě, kde vidím spousty mladých lidí, kteří si dodávají navzájem odvahu a bouří se proti útlaku dospělých. Upřímně doufám, že bude přibývat nás, kteří upozorňují na to, že tahle poslední těžce diskriminovaná skupina obyvatel si zaslouží stejnou úctu, respekt a moc nad vlastním životem jako všechny ostatní.
