„Často se o mně mluví jako o člověku, který má rád děti. Neřekl bych, že je mám zrovna rád, když mi třeba nějaký problémový chlapec zrovna rozbíjí okna na škole. Člověk nemůže mít rád masy, pouze jedince, a ne všichni jedinci jsou milí. Ne, neřekl bych, že mám děti rád, dávám přednost výrazu Homera Lanea „být na straně dítěte“, což znamená uznání, pochopení, laskavost a navíc naprostou absenci autority dospělého. Je lepší dětem projevovat porozumění, než je mít rád. A. S. Neil, zakladatel svobodné školy Summerhill
Summerhill je nejstarší svobodná škola na světě, před pár lety oslavila 100 let fungování. Děti tam chodí dobrovolně. Nemusejí dělat nic, co samy nechtějí. Škola má velkou knihu pravidel, která se tvoří, ruší a mění na školním sněmu, jehož se účastní každý, kdo chce. Hlas čtyřletého dítěte má stejnou váhu jako hlas dospělého zaměstnance.
V některých z mnoha Sudbury škol, které se Summerhillem inspirovaly, jdou ještě dál: děti – tedy klienti – rozhodují i o tom, kteří dospělí zaměstnanci dostanou smlouvu na další rok. Vždycky přemýšlím o tom, kolik asi učitelů by zbylo na běžných školách, kdyby děti měly tuto možnost všude.
Pokud vás zajímá víc, pusťte si náš Svobodné děti – dokumentární film. Na YouTube taky najdete krásný film s názvem Summerhill i s CZ titulky nebo si můžete přečíst knihu se stejným názvem přímo od A. S. Neilla.
Těším se na dobu, kdy děti budou fakt taky lidi a budou mít moc nad svými životy, i když se jí nejspíš nedožiju. Hluboce věřím tomu, že žádná lidská bytost nemá právo jinou nutit do čehokoli proti její vůli, což je bohužel princip, na němž funguje celá západní společnost a celé státy. Jde to i jinak. Žij a nech žít. Každý z nás je zodpovědný sám za sebe. Zkusme co nejméně předávat tu zodpovědnost jiným lidem. Myslím si, že nepotřebujeme zástupce a vládce. Potřebujeme osobní odpovědnost. Potřebujeme přestat ostatní lidi nutit žít podle našich představ. Potřebujeme přestat ostatním vnucovat mocenskými nástroji svou představu dobra. Jsme tu každý sám za sebe a současně jsme všichni jedno.
Inspirací může být třeba tzv. sociokracie, což je model rozhodování, který v ideálním případě – na rozdíl od demokratického hlasování – nerozdělí lidi na spokojenou většinu a frustrované menšiny, ale dojde se ke konsentu (nikoli konsenzu – podrobněji o sociokracii napsal třeba Jakub Václavovič na blogu české svobodné školy Donum Felix).
Jak říká známý citát: Každý chce tvé dobro, tak si ho chraň.
