Na sever jsem se z nejrůznějších důvodů chystala už dlouho. Tak třeba miluju severskou kinematografii a knihy. Přestože jsem rozhodně spíš na slunce a teplo, ta temná deprese
mě baví. Dánové jsou ale přitom prý jeden z nejšťastnějších národů na světě, což upřímně řečeno nechápu, protože třeba v Kodani prší snad 360 dní v roce. Kdysi jsem se taky zamilovala do dánsko-švédského seriálu Most, který se jmenuje podle mostu přes Øresund, což je samo o sobě úchvatná stavba. Je to druhý nejdelší pevný most na světě – celý přejezd měří 16 km, mizí pod vodou a kus ho tam vede, je dvoupatrový a díky němu trvá cesta z Kodaně do švédského Malmö pouhých 35 minut. Je skvěle vidět z letadla při přistání, ale ze samotné Kodaně ho uvidíte asi jen z věže, o které vám povím později.
Letěli jsme s mým mužem, devatenáctiletým synem Danielem a dvouletou Astrid a měli jsme štěstí – trefili jsme se do týdne, kdy byla ČR pro Dánsko v zelené zóně, takže jsme nepotřebovali žádné testy na COVID ani před letem, ani po něm. Dánové navíc zrovna zrušili roušky úplně všude, takže se nám ten týden i dobře dýchalo. Trefili jsme se přesně i do dánského Pride týdne, takže celé město bylo duhové a veselé a my občas potkali při procházkách městem nějaký průvod.
Let trvá jen něco přes hodinu a Astrid jeho velkou část strávila u prsa. Bylo jí už přes 2 roky, takže měla samostatné sedadlo a přesvědčit ji, že při vzletu a přistání je potřeba sedět na místě se zapnutým pásem nebylo úplně jednoduché, jinak ale lety zvládá dobře, je zvyklá.
Centrum Kodaně je malé a plné kol i cyklostezek. Skvěle funguje ale i městská doprava, jen je dost drahá – jako všechno ostatní. Ceny v dánských korunách jsou na první pohled podobné těm českým, jenže si je musíte vynásobit skoro čtyřikrát. Cesta z letiště do centra metrem trvá jen 15 minut, ale stála nás tři (Astrid neplatila) 108 dánských korun.
Ubytování taky není levné. Přes Aibnb jsme bydleli v bytě u jezer asi za 3500 Kč na noc a to určitě nebyl byt z těch nejdražších. Bydlení ale bylo krásné – jak byt samotný, tak místo. Jezera jsou tři obdélníky za sebou na západním okraji centra, jsou oblíbená pro procházky, běhání a taky si tam můžete půjčit šlapadla.
První tři dny dost pršelo – prostě Dánsko. Doporučuju si vzít s sebou dobrou výbavu – pláštěnky, holínky, bundy, deštníky. Musím přiznat, že my jsme to trochu podcenili.
Tragédie to ale nebyla, první den jsme se prošli do Nyhavnu, což je přístav ze 17. století s barevnými domečky, které jste určitě už na nějaké fotce z Kodaně viděli. V jednom z nich žil i Hans Christian Andersen a dnes je tam spousta restaurací, barů a kaváren. Z Nyhavnu se taky můžete vydat na krátkou plavbu po kodaňských kanálech, což jsme taky udělali. Je tam taky jeden z mnoha mostů, který se zvedne, když pod ním potřebuje proplout loď.
Cestou domů jsme vždycky šli přes Kongens Have (Královskou zahradu), což je oblíbený park obklopující hrad Rosenborg, kde jsou uloženy dánské korunovační klenoty, a kasárna, kde sídlí Královské gardy. Uvnitř parku je několik kaváren, krásné záhony a fontána.
Další den byl propršený úplně celý, a tak jsme se vydali do Den Blå Planet (Modré planety), což je největší akvárium v severní Evropě. Sídlí jen jednu zastávku metrem od letiště a je moc pěkné i zvenku. Mají tam speciální akvária, kde se můžete dotýkat mořských hvězdic, krabů a rejnoků. Jestli je jim to příjemné, to nevím. Nechybí ani tunel, z něhož můžete pozorovat různé druhy žraloků a dalších ryb.
Čtvrtý den už nepršelo, takže jsme si konečně půjčili kola a začali brázdit Kodaň. Kola a cyklostezky jsou opravdu všude a je to super. Cyklisté se můžou cítit bezpečně, protože skoro vždycky mají svůj speciální pruh a řidiči aut jsou na ně zvyklí a respektují je. Jeli jsme nejdřív skrz Kastellet, což je jedna z nejlépe dochovaných pevností v severní Evropě a je ve tvaru pětiúhelníku. Pak jsme se stavili omrknout malou mořskou vílu, projeli skrz nádvoří dánského královského paláce s názvem Amalienborg a nakoukli jsme do slavné Christianie, jenže zas začalo pršet a Astrid poté neobvykle tvrdě usnula na kole, takže jsme skoro dvě hodiny čekali, až se vzbudí.
Restaurace, bary a občerstvení najdete na každém kroku, ale ceny jsou vysoké. Určitě ale i přesto ochutnejte nějaký smørrebrød. To jsou takové chlebíčky (anglicky jim říkají open sandwiches) z tmavého žitného chleba s různými oblohami. Doporučuju dát si i drømmekage (dreamcake), to je zas takový koláč, který prý chutná úplně každému. Kodaň je ale opravdu multikulturní, takže na každém kroku narazíte i na nejrůznější světové kuchyně.
Pátého dne to už bylo skoro na triko s krátkým rukávem. Dopoledne jsme nasedli na kola a brázdili město. První zastávka byla na věži kostela Vor
Freisers Kirke (Kostel našeho spasitele), kterou jsem zmiňovala na začátku, a z níž je kromě Kodaně jak na dlani vidět i ten můj milovaný most. Barokní kostel je unikátní hlavně tím, že úplně nahoře vedou schody vně věže, a to opravdu až na úplný vrchol. Vylézt až tam je zážitek. Kostel je známý také tím, že jeho zvony hrají každou hodinu různé melodie.
Další zastávka byla zase v Christianii. Svobodné město, sociální experiment, polonezávislá anarchistická komuna uprostřed Kodaně. Žije tam asi 850 lidí v obydlích nejrůznějšího typu, která si tam podél kanálu staví. Wikipedie o Christianii mimo jiné říká: “Christiánie se pokládá za samostatný mikronárod, který není součástí EU. Používá vlastní měnu, løn. Hlavním
zdrojem příjmů pro Christiánii je vybírání vstupného od turistů, pořádání koncertů, prodej ekologicky pěstované zeleniny a výrobků uměleckých řemesel. Christiánie má také zaměstnance dozírající na pořádek, kteří mají mimo jiné právo na kuřáckou přestávku každou čtvrthodinu.” Tenhle stát ve státě má dokonce vlastní vlajku i hymnu. V centru Christianie se nesmí fotit, takže jsem nevyfotila ty desítky stánků s marihuanou a hašišem, jen Astrid u, ehm… nějaké kytky… a taky psy, co na nás loudili kebab. Hlavní náměstí je opravdu trh s různým kuřivem a hlavně vás bude hodně často někdo přímo oslovovat s nějakou nabídkou, takže – jak mi napsal jeden kamarád, co v Kodani žil – je lepší se projít kolem kanálu a kochat se často barevnými
obydlími hippíků. Kdyby náhodou bylo pěkně, dá se tam i koupat, jsou tam moc pěkná místa. Ve velké zelené budově je obchod (market), kde si můžete koupit spoustu výrobků přímo z Christianie. Pravidla bytí v komuně tam všude visí: tvrdé drogy a násilí prý ne. Taky tam najdete jednoho z dřevěných obrů, kterých je různě po Kodani rozmístěno celkem šest a můžete si na ně uspořádat lov. Někteří jsou na opravdu zajímavých místech.
Pak jsme jeli do Superkilen, což zní jako jméno zabijáka, ale je to park zasvěcený dobrým vztahům
původních obyvatel s imigranty. Najdete tam instalace upomínající na různé země včetně lavičky z Česka, různé cvičící a herní prvky. Je to jedno velké hřiště pro děti i dospělé. S Astrid jsme se tam víc než 2 hodiny klouzali na velkém černém uměleckém díle, co je zároveň prolézačka, a mezitím si v blízké kavárně, kterých je mimochodem okolo i v celé Kodani spousta, dali kafe, které Dánové zjevně umějí výborně udělat, a croissant.
Šestého dne jsme vyrazili do kodaňské zoo. Zvířat je tam spousta, byla překvapivě aktivní a překvapivě blízko. Některé výběhy nejsou moc velké, takže pokud zoo jako
takovým nefandíte, vynechte i tuhle. Jestli vám ale zoo nevadí, bude se vám v té kodaňské líbit. Uvidíte tygry, lvy, lachtany, tučňáky, pandy, velbloudy, žirafy, tasmánské čerty, slony, hrochy, lední medvědy, losy, tapíry, prostě všechnu možnou zvěř a třeba ke klokanům se dostanete skoro na dosah ruky. Můžete tam i vylézt na věž, která vypadá jako menší dřevěná sestra Petřínské rozhledny. Je tam taky několik hřišť, z nichž jedno je udělané v – asi bývalém – výběhu pro zvířata hned vedle medvědů a jde se tam po provazovém můstku. Kromě toho je to vlastně taky plnohodnotný dinopark – všude po zoo jsou hýbající se a zvuky vydávající modely dinosaurů. Astrid zaujaly skoro víc než zvířata.
Sedmého dne ráno Astrid odmítla nasednout na kolo, takže jsme narychlo změnili
plány. Šli jsme do botanické zahrady, kterou jsme měli jen pár desítek metrů od bydlení. Kromě krásného starobylého skleníku tam mají i skleník motýlí a taky věčně hladové kachny, které nám braly svačinu z rukou. Celá zahrada je moc hezká. V botanické je i muzeum přírodní historie, kde zrovna probíhala výstava opravdických koster dinosaurů. Vidět skutečnou kostru T-rexe a průlet jeho tělem byl zážitek. Taky jsme si tam prohlédli výstavu Wildlife Photographer of the Year, kde byl v sekci dětí do 10 let zastoupen i jeden kluk z ČR. Nakonec jsme si zašli na šlapadlo na jezera, která jsme měli hned pod okny.
Poslední den už jsme stihli jen krátkou procházku a odpoledne se skrz turbulence vrátili do ČR.
