„Škola a sportování dává dětem řád a jsou součástí socializace. „Je třeba být v kolektivu, ve sportovní šatně, vypořádat se s tlakem nějaké soutěže. To jsou důležité návyky, a pokud si to někdo neuvědomuje, tak mi to je líto.”
Řekl věhlasný profesor Kolář. A je od začátku do konce blbost. Už jen proto, že nejsme všichni stejní.
1. Někteří lidé řád milují. Proto si ho nastaví sami. Když jim ho nastaví někdo zvenčí, může to pro ně být špatné z mnoha důvodů. Třeba proto, že nemají možnost naučit se vytvářet si svůj vlastní řád a celý život pak hledají někoho, kdo jim ho vytvoří za ně.
2. Jiní lidé řád nenávidí. To, že jim ho někdo bude zvenčí nastavovat, může vést třeba k tomu, že budou rebelovat, “zlobit”, konat násilí na jiných lidech, budou se chtít jakkoli vymanit z toho násilí, které je páchané na nich. Nebo se naopak podřídí, zlomí je to, možná si zvnitřní hodnoty nastavené někým jiným. Přestanou být sami sebou. To může vést k depresím, úzkostem, frenetickému hledání sebe sama, přimknutí se k jakémukoli “vůdci”, a tak dál a tak podobně.
3. Neměl by sport být radost? Pokud ano, sportovec se ze své vůle jistě bude rád vypořádávat s “tlakem soutěže”. Pokud mu to radost nečiní, ale naopak jej to deptá, v žádném případě to na něj dobrý vliv nemá. To by měl někdo panu Kolářovi prozradit.
4. Děti, které nechodí do škol nikdy, a znám takových mnoho, se pohybují a socializují mnohem víc, než děti zavřené na x hodin denně ve školách. Jakože pár hodin tělocviku týdně kompenzuje dlouhé hodiny sezení v lavicích? To si fakt někdo myslí?
5. Je možné někoho naučit dělat něco, co dělá z donucení, s radostí? Pokud ano, za jakou cenu? Za cenu zlomení jeho osobnosti? Za cenu ztráty vlastní identity? Fakt se někomu líbí být drábem a nutit někoho k něčemu proti jeho vůli? Vím, že ano, jen tomu nerozumím.
Když jsem to zkoušela já, bylo mi ze sebe špatně. S hrůzou jsem si uvědomila, že ze mě mluví traumata a frustrace z dětství. A že nechci, aby moje minulost takovým způsobem tvarovala mou přítomnost, budoucnost, vztahy s mými dětmi a lidmi vůbec.
Nechci mít moc, je to zrádná a zrůdná cesta.
A protože to je depresivní text, dám vám k němu aspoň veselou fotku s čepicí, kterou jsem si včera uháčkovala. 😁
