„Čím klidnější a sebejistější je ve vypjaté situaci dospělý, tím lépe se dítě naučí, že se jedná o zvládnutelnou míru stresu, a časem získá dovednosti potřebné k tomu, aby situaci zvládlo méně zraňujícím a konstruktivnějším způsobem.“ Caley Kukla
Tohle je velká pravda. Je mnohem efektivnější a zdravější zaměřovat se ve chvílích, kdy dětmi cloumají silné emoce na nás a náš momentální stav, než na chování dítěte. Staré známé opakující se: nejdřív nasaďte kyslíkovou masku sobě, až pak dítěti.
Znamená to, že si mám vyčítat, když to ne vždycky zvládnu v klidu? Ne. Znamená to, že je super vědět, že nemusím nijak formovat své dítě, je lepší se zaměřit na sebe a léčení svých vlastních zranění. Dítě vidí, vnímá a učí se z toho, kdo jsme my, jeho rodiče. Pro mě je to cesta sice nelehká a bolestivá, ale vlastně mnohem jednodušší a radostnější, než dokud jsem se zaměřovala na to, co je “špatně” na jiných lidech včetně mých dětí.
Špatně totiž není nic na nikom. Všechno ma své důvody a příčiny. Není jednoduché žít ve společnosti, která si není vědoma svých zranění, ale je užitečné vědět, že jediný, koho mohu skutečně měnit, jsem já sama. Z toho pak vychází i proměna mého okolí a lidí kolem mě.
Tipy, jak tohle všechno zvládat, najdete tady v mnoha příspěvcích, na mém YouTube kanálu a samozřejmě i v mé knížce.
