Tohle uvědomění ke mně přišlo několikrát v průběhu předchozích let, a když mi to došlo v plné síle, přineslo mi to obrovskou úlevu.
Důslednost je něco, co v souvislosti s rodičovstvím slyšíme hodně často.
Musíte být důslední, jinak dítě zvlčí! Musíte by důslední, jinak vám dítě bude skákat po hlavě! Musíte být důslední, jinak bude dítě nejisté a nenaučí se, že některé věci mají svá pravidla!
A já si myslím, že je to celé jinak. Pokud být důsledný znamená chovat se v podobných situacích vždy stejně, i když vlastně zrovna cítím, že by to teď mohlo být klidně jinak, pak je podle mě důslednost jen cestou k rigiditě, frustraci a ke zbytečnému popírání potřeb všech zúčastněných.
Někdy mi nevadí, když mi Astrid sedí u jídla na klíně, jindy mi to vadí. Záleží na mnoha věcech: na mém rozpoložení, na jejím rozpoložení, na tom, kde zrovna jsme a s kým, na tom, jestli jíme špagety s rajčatovou omáčkou nebo steak, a tak dál a tak dál… Proč bych měla vždycky dělat věci stejně? Proč bych měla sebe i jiné lidi omezovat tím, že budu vždycky trvat na tom, aby se věci děly jedním způsobem?
Kdybych pokaždé trvala na tom, že to bude jen tak a ne jinak, a přitom zrovna cítila, že právě v tuhle chvíli bych to klidně mohla dělat jinak, co pozoruje a cítí dítě? Vnímá, že se nechovám autenticky. Někdy přímo v rozporu s tím, co cítím. Že lpím na něčem jen proto, že jsem to kdysi nějak stanovila. Není lepší dávat dětem příklad toho, že lidi mají emoce, mají různé nálady a rozpoložení, že někdy tohohle člověka ráda obejmu, ale jindy si potřebuju zachovat svůj osobní prostor netknutý? Že je v pořádku být flexibilní a reagovat na potřeby svoje i ostatních. Že je v pořádku naslouchat sama sobě, cítit se a chovat se podle toho, v čem se cítím dobře, a že to může být pokaždé něco trochu jiného.
Když budu pokaždé trvat na stejném postupu, kdy dostanu (já i děti) šanci cítit, co jsou skutečné potřeby moje i ostatních?
Co si o tom myslíte vy? Co pro vás znamená „být důsledný”? Chcete být důslední, nebo vám na tom nesejde?
Video:
