Nebyla jsem vždycky takovým rodičem, jakým bych si přála pro své děti být. Nejsem v cíli, ale tohle putování nejspíš ani cíl nemá. Posouvám se a jdu dál cestou, která mi dává smysl, naplňuje mě radostí a umožňuje mým dětem být autentickými. Cestou úcty, důvěry, nenásilí, bezpodmínečného přijetí, lásky a blízkosti. Bez tlaku, hodnocení a posuzování. Je to o tolik krásnější život než kdysi!
Každý den přináší stovky příležitostí k učení se tomu, čemu jsme neměli možnost naučit se v dětství.
I když jsou vaše děti už větší, má smysl odbočit na rozcestí směrem k respektu. Nejspíš bude nějakou dobu trvat, než k vám vaše děti získají ztracenou důvěru, než uvěří, že to od vás není jen další „habaďůra” určená k tomu, abyste je přiměli chovat se tak, jak chcete vy. Minulost nezměníme a budoucnost neznáme, ale přítomnost je to, co máme ve svých rukou. Blízké, důvěrou a úctou naplněné vztahy s našimi blízkými jsou to, co nás činí skutečně šťastnými.
Existuje pro vás něco důležitějšího než váš vztah s dětmi?
