Povinné plavání. Noční můra mnoha lidí, včetně mě. V mé knížce, na blogu a na Instagramu ve výběrech najdete popis “výuky” plavání a jejích následků mnoha lidí, včetně mě samotné. Pokud byste si mysleli, že dnes už se přeci dávno žádné tyče k odstrkování dětí od kraje bazénu nepoužívají a výuka plavání dnešní děti nikdy netraumatizuje, byli byste na omylu.
Pro pořádek: neděje se to všude, ale děje se to a není to výjimečné. I kdyby si z povinného plavání odneslo trauma jediné dítě, má smysl na to upozorňovat.
Jakmile stát učiní něco povinným, hádejte, co se stane. Organizace a jednotlivci zajišťující tuto službu si mohou mnout ruce, mají klientelu zajištěnou. Mnozí z nich nemají nejmenší motivaci k tomu, aby byla jejich služba žádaná, vždyť je to přeci povinné, tak proč se snažit někoho zaujmout kvalitnější službou nebo lepším produktem. Z lidí (v tomto případě škol, rodičů a dětí) se místo klientů stanou jen položky na seznamu.
Dokud někdo nezačne dostatečně hlasitě upozorňovat na to, že služba, kterou nabízejí, možná není tak úplně dobrá, možná dokonce někoho (děti) poškozuje. A začne nabízet službu jinou. O tuhle službu je velký zájem, děti jsou spokojené, rodiče a školy taky. Hádejte, kdo spokojen není. Organizace a jednotlivci, kteří možná nabízejí méně kvalitní službu. Co udělají? Jeden příklad mi přišel před pár týdny do mailu a najdete ho níže. Veškeré v něm zmiňované dokumenty mám k dispozici.
Upozornění: Vše, co jsem výše napsala, je míněno obecně, netýká se konkrétních organizací ani lidí, lze to aplikovat prakticky na cokoli povinného. Školu plavání, od níž jsem dostala níže uvedený mail, ani její práci neznám a nijak s ní nespolupracuji, zveřejňuji jejich mail jako “skvělý” příklad toho, jak je cokoli povinného, zejména v oblasti zdraví a školství zhoubné. Rozhodla jsem se nezveřejnit název této školy, aby to nebylo bráno jako reklama, tím spíš, že nemám osobní zkušenost. Díky za pochopení.
“Před lety jsme s kolegou založili plaveckou školu … Vlastní projekt jsme chtěli hlavně proto, jelikož se nám nelíbilo, jak se to na některých bazénech dělá. Hodiny jsou v některých školách uchopeny z metodického pohledu špatně (začíná se prsovou souhrou apod.), k dětem se někteří instruktoři chovají naprosto nepřípustným způsobem, jsou na ně hrubí, používají tyče, nechodí s nejslabšími do vody, natož, aby s nimi dělali před plaváním rozcvičku. V důsledku je sice rámcově naplněn záměr splnění plavání jako povinného školního předmětu, nicméně za cenu traumatizovaných dětí, které vodu v dospělosti nechtějí ani cítit.
Dalším problémem, který jsme na českém školním plavání viděli, je množství hodin, o které děti v průběhu každého cyklu přijdou dojížděním na bazén, a které by učitelé mohly namísto dojíždění věnovat výuce. Rozhodli jsme se tedy spojit povinné plavání se školou v přírodě s dalším pestrým doprovodným programem(vše na základě konzultací s úředníky z MŠMT) a aplikovat tzv. intenzivní metodu, která je z pohledu efektivity motorického učení pro děti vhodnější (více v dokumentech v příloze).
Vytvořili jsme vlastní čtyřúrovňovou metodiku a školící systém pro instruktory (kteří mimochodem v současném systému získávání oficiální trenérské licence nemusí absolvovat žádná pedagogické či psychologické bloky a nový instruktor je tak vpuštěn do systému bez jakékoli znalosti specifik plavecké výuky dětí). Respektující a partnerský přístup k dětem nám vždy přinášel lepší výsledky a troufnu si tvrdit, že děti kurzy od začátku milovaly. Také školy si náš „produkt“ záhy velmi oblíbily a máme takřka stoprocentní návratnost.
Minulý rok jsme se rozšířili o několik nových působišť, což způsobilo od začátku roku silnou nevoli dvou asociací sdružující plavecké školy, které se snaží různými druhy akcí a pomluv o naši diskreditaci. Místopředseda České unie školního plavání vydávající se za učitele TV na základní škole se pokoušel vylákat naše metodické materiály a taktéž jsme čelili několika pomluvám, anonymním udání a následným kontrolám.
V nedávné době se druhá asociace, Asociace plaveckých škol pokusila prosadit na jimi iniciované schůzce s MŠMT pod záminkou „přetěžování dětí“ náš zákaz, což nám na naší osobní schůzce s MŠMT potvrdil i ředitel odboru pro základní vzdělávání pan PaeDr. Černý. Na naší schůzce byl ovšem z naší strany ministerstvu předložen také odborně zpracovaný posudek Nemocnice Vršovice, a.s. opírající se o doporučení Odborné společnosti praktických dětských lékařů i o Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost. Taktéž jsme ministerstvu předložili vybrané dotazníky od našich škol a představili další odborná stanoviska kolegů z FTVS UK.Poškozující stanovisko MŠMT, které vzniklo na popud asociací, a které nedoporučuje naši výuku, nicméně opraveno, jak jsme se dozvěděli, nebude. Bylo ovšem ústy vedoucího odboru uvedeno, že „ministerstvo nyní nemá v plánu naši činnost zakázat.“
Jsme na základě shora uvedeného přesvědčeni, že se zde nejedná o ochranu zájmů dětí, ale snahu systematicky likvidovat projekt, který si klade jako hlavní cíl zlepšení stavu českého školního plavání, ale je svými zcela odlišnými parametry výuky, postavené na respektující a partnerské komunikaci s dětmi, některým proti srsti.
Děkuji za Vaši pozornost!”
