Stali jsme se nomády a worldschoolery.
Už dlouho jsme o téhle životní změně uvažovali a vlastně k ní pomalu spěli. Zbožňuju cestování a je to podle mě ten nejlepší způsob učení se a vzdělávání. Jak pro děti, tak pro dospělé. Co může být lepšího, než poznávat jiné lidi, kultury, jazyky, jídla, historii, památky, přírodu,…?
Dan a Lucie mají jiného tatínka než Astrid a taky silnou vazbu k ČR. Dan s námi přestal chtít cestovat už v době, kdy jsem ještě byla s mým bývalým mužem, takže jsme to respektovali. Lucie se mnou a Martinem byla před 4 lety měsíc na Srí Lance a další rok ještě tři týdny na Zakynthu, pak už taky nechtěla. Musím přiznat, že se jsem se tak trochu trápila rozervaná mezi touhou být s dětmi a pnutím cestovat. Několik let jsem tedy vydržela odjíždět jen na krátko a mezitím se narodila Astrid. Ta s námi vyrazila poprvé v sedmi měsících do mé milované Andalusie.
Děti a jejich přání i přístupy se v čase mění. Dan teď s námi vyjíždí vždycky aspoň na týden, pak se vrací domů. Lucie pořád nechce a já doufám, že zas přijde den, kdy chtít bude. Nicméně součástí toho, že své děti nechávám vyrůstat svobodně je i to, že se musím někdy smiřovat s tím, že mi jejich rozhodnutí nejsou po chuti. Je pak na mě, abych si to zpracovala a rozhodla se, jak se zařídím já.
Na několik let jsem se tedy rozhodla cestování odložit, ale spolu s covidem a lockdowny už jsem další zimy v ČR nemohla vydržet. V únoru 2021 jsme koupili jednosměrné letenky na Tenerife a nakonec jsme tam zůstali 4 měsíce.
Přestalo nám dávat smysl držet si pronajaté bydlení v ČR, takže jsme teď ke konci října všechno rozdali, rozprodali nebo nastěhovali do skladu a vydali se na dráhu nomádů. Do Vánoc budeme v Portugalsku, pak chvíli v ČR a v lednu zase někam vyrazíme. Ještě nevíme kam, moc neplánujeme a rozhodujeme se na poslední chvíli. Což je pro mě jako extrémně úzkostlivého člověka ideální expoziční terapie. 😄 Martin, který je schopen cestovat s jedním minibatohem a řešit všechno až za pochodu, mě v tomhle ohledu hodně posunul a jsem mu za to nesmírně vděčná. Zbavovat se co nejvíc materiálních věcí, být spontánní a nedělat si zbytečně starosti dopředu je osvobozující a úlevné.
Po nervozitě a úzkosti z vyklízení našeho posledního bydlení v ČR se teď cítím lehká jako pírko a jsem nadšená z nové životní etapy. Jak dlouho potrvá, to netuším. Neplánuju, neřeším, prostě žiju. Tak, jak to umí děti. Učím se to od nich a je to báječné.
Do ČR se budeme periodicky vracet, nejen kvůli starším dětem, ale i kvůli vám, lidem, co s nimi souzním. 🙂 Na období od května do září zas můžeme plánovat besedy, takže máte-li zájem nějakou zorganizovat, napište. ❤️
