Nechci nikoho do ničeho nutit, nechci ovládat, protože vím, kam vztahy založené na moci a hierarchii vedou.
Přála bych si být svým dětem bezpečným přístavem, kde jsou plně a bez výhrad přijímány takové, jaké jsou. Kde jsou jejich rozhodnutí respektována. Kde mohou bez obav otevřeně komunikovat o čemkoli.
Přeju si, aby věděly, že jejich život, tělo i čas patří jen jim.
Samozřejmě, že mívám strachy a obavy. Snažím se s nimi pracovat a rozeznávat, zda jsou skutečně moje, nebo mi byly implantovány někým zvenčí. A nebo zda nepocházejí z mého vlastního dětství, kde bezpečí a důvěra chyběly.
Často bývá za různými obavami strach z toho být jiný, lišit se. „Co tomu řeknou sousedi, prarodiče, lidi,…“ Vědomě pracuju na tom, abych žila v souladu se svými hodnotami. Jinak bych se sama se sebou necítila dobře. A být v souladu sám se sebou je myslím důležitější než to, co si o mně myslí sousedi, ale dokonce i příbuzní.
P.S.: Je libo placku DJTL? Zde: https://forms.gle/VEo8Y4NCyENVG2Zm7
