Už víme, že trauma není to, co se nám stane, ale reakce našeho organismu na to, co se nám stalo. Proto nikdy nikdo nemůže zvenčí předpovědět ani posoudit, zda někoho jiného něco traumatizuje či nikoli.
Když dítě zůstane se svými silnými emocemi a třeba i strachem samo, není schopno se samo upokojit. Strach + bezmoc = trauma, říká lékař Peter Levine. Dítě nemůže utéci, ani nemá možnost se bránit, protože je příliš slabé = dochází k zamrznutí a trauma se ukládá do těla.
Lékař Gabor Maté vypráví často příběh jednoho vědeckého výzkumu, který zkoumal dvě skupiny dospělých v důchodovém věku. Jedna ze skupin byla v dětství za 2. světové války evakuována z bombardovaného Londýna na venkov do bezpečí, ale bez svých rodičů. Někteří vyrůstali ve víceméně pečujících pěstounských rodinách, jiní v horších podmínkách. Druhá skupina dětí zůstala se svými rodiči v bombardovaném Londýně. Co myslíte, kteří z těchto lidí vykazovali v dospělosti nejlepší psychické zdraví? Ano, byli to ti, kteří zůstali v bombardovaném městě a ti, kteří vyrůstali v dobrých podmínkách u pěstounů. (Odkaz na studii: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19484603/)
Nemůžeme zabránit mnoha potenciálně traumatizujícím situacím, které v životě dítěte vzniknou. Můžeme ale udělat mnoho tím, že dítě v takových chvíli prostě nenecháme samotné, nikdy a nikde, a pokusíme se mu dopřát co nejvíce podpory a vlastního klidu.
O tuhle základní věc: být se svými dětmi, musí denně bojovat stovky rodičů například v nemocnicích či školách. Přitom Listina základních práv a svobod, součást ústavního pořádku ČR, dětem zaručuje právo na přítomnost zákonného zástupce vždy a všude. Toto právo může omezit pouze soud. Přesto mnoho nemocnic na rodiče, kteří si jen v klidu přejí zůstat se svým dítětem, volá policii a OSPOD. Sama jsem to s prostřední dcerou zažila, i když „jen” ve formě vyhrožování. Stížnost byla smetena ze stolu jako nesmysly hysterické matky. Svědci vám potvrdí, že jsem byla naopak naprosto klidná.
Možná si vzpomenete na nedávný případ, kdy soud řešil pětadvacetiminutové sprchování čtyřleté holčičky ledovou vodou. Holčička zkolabovala a přivolaní lékaři ji museli oživovat, což se jim nakonec povedlo. Soud se vyjádřil, že holčička nemá trvalé následky, takže tyranovi stačí podmínka. Nechápejte mě špatně: nemyslím, že by bylo řešením člověka, který udělá něco takového, zavřít na 20 let. Řešením by bylo poskytnout mu adekvátní psychologickou péči a podporu, protože je s největší pravděpodobností sám hluboce traumatizovaný. Šťastný a spokojený člověk tohle nikdy neudělá.
Kéž by se v odborných i laických kruzích více rozšířilo povědomí o tom, jakým zásadním způsobem zážitky z dětství ovlivňují celý dospělý život. Medicína je úžasná a zachraňuje životy a fyzické zdraví. Proč se tolik opomíjí to psychické? Copak se to na lékařských fakultách neučí?
