„Když děti spí s rodiči, nebo v jejich bezprostřední blízkosti, mají možnost budovat si pocit bezpečí a toho, že jsou přijímané.“ – Dr. London Smith
Lidská mláďata se rodí naprosto bezmocná a s jasným instinktem: za žádnou cenu se neodloučit od matky. To by znamenalo smrt. Když tohle víme, není těžké si představit, jak se cítí miminko, které je nucené spát samo v postýlce…
Jsem daleka toho někoho odsuzovat, sama jsem tyhle informace neměla, když jsem před 19 lety porodila prvního syna, ani před 13 lety při porodu dcery. Naštěstí se ve mně postupně probudily mateřské instinkty a intuice, která mi říkala, že není v pořádku nechat miminko (ale ani starší dítě!) plakat a spát samotné. Píšu o těchto věcech proto, abych šířila povědomí o tom, jak můžeme my i děti žít šťastněji a po všech stránkách zdravě, ne proto, abych někomu sahala do svědomí.
Zajímá-li vás k tomuto tématu více, doporučuji třeba knihy Naše děti, naše světy od antropoložky Meredith F. Small, nebo dokument Moudrost traumatu, kde vystupuje kanadský lékař Gabor Maté.
