Je pro děti skutečně lepší žít v pěstounské péči než v ústavu? Máme u nás nedostatek pěstounů ? Odebírají se děti v ČR častěji, než v jiných zemích? A jakou roli v tom všem hraje stát?
Marcela Tobiášová byla přes pět let přechodnou pěstounkou a nyní má v dlouhodobé pěstounské péči 3 děti. V systému naráží na věci, které nefungují a snaží se to změnit třeba vyprávěním příběhů o dětech, pomocí spolku Spirit2018 a nebo petice Za odstranění diskriminace dětí se zdravotním postižením a sourozeneckých skupin.
Z rozhovoru:
„Takže dětí je hodně a je málo pěstounů. Jedna věc je nějaká statistika, druhá věc je co pro to stát dělá, aby těch pěstounů bylo víc. Myslím, že dokud nebude ten zákon platit se vším všudy, tak stát není nucen pro to něco navíc udělat. Pěstouny si vybírá a proškolkuje kraj, ústavy taky zřizuje kraj. Záleží na tom, jak se k tomu kraj rozhodne přistupovat a jestli má zájem o to, aby těch pěstounů měl víc. Možná to říkám složitě, ale je to jednoduché. Dají se zjistit statistiky dětí, dají se předem zjistit počty, které budou potřebovat, dají se dělat kampaně. A hlavně se dá říkat – potřebujeme vás, je to důležitá práce.“
„Ta doprovodná organizace, podle mě – tak jak jsem to vnímala, když jsem do toho šla, bude mým partnerem a dostává peníze od státu na to, abych já mohla dobře pěstovat. Považuje mě za proškoleného, prověřeného člověka, který dostal nějaké kompetence, takže asi vím, co je pro mě nejlepší. A ve chvíli, kdy oni začnou mít pocit, že to nevím, že nějak bloudím, že jsem unavená, selhávám, tak je tady psycholog, terapeut nebo odlehčovací služba a pomůžou mi. Takhle si myslím, že to nefunguje. Že se z toho hodně stalo takové papírování, vyplňování, služba – musíme vás zkontrolovat jednou za dva měsíce, přijedeme, potřebujeme aby byl manžel doma a vidět vás oba. No jo, jenže manžel má odpolední – my ale pracujeme dopoledne, tak ať si vezme dovolenou.“
„Koupání – já jsem kontaktní, já se koupu s dětmi, já si je pusinkuju, ani nevím, jestli to teta v kojeňáku může dělat. Jestli může svléknout miminko a pusinkovat mu nožičky a bříško, dát si ho na nahé tělo, to asi nejde. Takže to asi určitě nedělají. A to je všechno, co přispívá k tomu, že se dítě rozvíjí. To všichni ale víme, to vědí i ti páni poslanci, kteří už jsou dědečkové a dřív o tom neslyšeli. Teď už na to museli narazit. Teď už to musí chápat.”
„Mluví se o přelívání peněz, o tom, že ty ústavy jsou strašně drahé. Další věc, co mě úplně fascinuje. Loni nebo předloni bylo 45 tisíc na dítě v dětském domově. Na pokoji máš čtyři nebo pět dětí, tak to máš dvě stě tisíc na ten pokoj. Ty děti chodí někam do školy a ty děti se můžou dovolit svůj počítač, koupit si rovnátka. Na to jsou různé sbírky, granty a dotace, protože musíme těm dětem z dětského domova finančně něco strčit. A pěstoun, rodič vyjde s tím, s čím vyjde. A nikoho to u nás nepohoršuje, nikdo se nevyptává, nikoho to nezajímá, jak je to možné.“
#traumazevsechstran – rozhovory o traumatu s přeživšími i odborníky
Celý rozhovor:
Podcast: https://anchor.fm/…/Trauma-ze-vech-stran-10—O…
Prosím, podpořte to, co dělám a co vám, jak doufám, dává smysl. Pojďte na https://detijsoutakylidi.cz/podporit, nebo na https://www.patreon.com/detijsoutakylidi a staňte se patronem DĚTI JSOU TAKY LIDI! Děkuju!