Autor webu nebijtedeti.cz prožil těžké dětství, které jej poznamenalo. Roky na sobě pracoval s pomocí psycholožky. Trvalo, než se dobral svých vnitřních zranění a se vším se, jak mohl, srovnal. Pak toužil situaci změnit pro ostatní děti, aby nemusely zažívat totéž.
Mohou zážitky z dětství významně ovlivnit naše zdraví v dospělosti? Vědí děti, jak rozpoznat, že je doma něco špatně? Proč je tak těžké se někomu svěřit?
Z rozhovoru:
„Moji rodiče se rozvedli, když mi byl jeden rok. O nějakou dobu později, když jsem byl starší, jsem narazil na rozvodové papíry a tam bylo napsáno, že můj vlastní otec matku napadal nožem a bylo tam i domácí násilí. Takže matka žila pod velkým stresem. Dospěl jsem k tomu, že matka si myslela, že budu stejný, jako můj otec, který byl bohémem, bohužel alkoholikem a měl velký sklon k závislostem. A tak se to ze mě (matka) snažila vybít od prvního roku narození.“
„Poprvé, když jsem začal mít extrémní úzkosti, tak jsem šel tady k naší obvodní doktorce na vesnici. A ta byla pravděpodobně trošku obeznámená se situací, která se děla u nás doma. Ona určitě věděla, že je to nervového původu a ona mi řekla: „To je dobrý a dej si kdyžtak někdy čokoládu.“, to přesně mi řekla ta paní doktorka. A já, jak jsem byl zvyklý se nesvěřovat, protože toto mi v mém dětství nebylo umožněno, tak já už jsem byl ve velmi špatném stavu a trvalo mi dlouho, než jsem zašel za tou lékařkou a svěřil se. A ona mi řekla toto. Což mě poslalo do dalšího bludiště, protože jsem čekal zase třeba rok, než jsem vyhledal další odbornou pomoc.“
„Jak to, co se mi dělo, to co jsem si prožil, proměnit v nějaké dobro a aby se to už nestávalo. Protože jsem si četl nějaké statistiky, kde se běžně uvádí, že zhruba 10.000 dětí ročně, v Česku, je vystaveno nějaké formě týrání. To jsou ty případy, které jsou nahlášené. Lidskoprávní organizace říkají, že to číslo je možná třikrát vyšší, což už je naprosto děsivé. A já vždycky za každým tím jedním osudem vidím dítě, které bude postižené v tom životě tak, jako já. To znamená, že nebude moct prožívat ten život normálně, v lásce. Nebude cítit krásu života.“
Rozhovor:
