Funguje přesně naopak jako klasická škola. V té vám řeknou – nauč se tohle, protože to možná budeš jednou k něčemu potřebovat. Místo toho svobodné vzdělávání říká – chceš něco vědět nebo dělat, tak to pojď zjistit a udělat hned, najdi způsoby, jak to zrealizuješ. Když se mé dítě chce naučit šít, jde si do obchodu nakoupit látky, na YouTube najde instruktážní video, půjčí si knihu nebo se přihlásí do online kurzu. Dítě se učí tím, že věci zkouší a získává přitom mnoho dalších znalostí, například musí změřit látky, spočítat si peníze…
Kritika by mohla znít – Co když se ale dítě bez školy nenaučí to, co by mělo vědět?
Mám velmi ráda jeden citát – kdyby se chůze učila ve škole a děti byly povinné od půl roku ji navštěvovat, během jedné generace bychom byli přesvědčení, že se děti bez školy chůzi nenaučí. Máme za to, že tím, že do školy chodí, tak se něco naučí. Ale to je nesmysl. Osvojí si to, co jim dává smysl v kontextu skutečnosti, v níž žijí. Co jim nedává smysl a co nevyužijí, si do hlavy cpát nechtějí. Děti navíc přichází na svět s přirozeným vývojovým programem. Evoluce opravdu nezařídila, aby se rodily s tím, že se nechtějí učit. Jen my si pořád myslíme, že je v tom musíme směřovat.
Takže sebehodnota je to, co dítě ve svobodném vzdělání má, na rozdíl od žáka navštěvující klasickou školu?
Ano, myslím si, že takové dítě má mnohem větší sebehodnotu a sebevědomí ve všech významech tohoto slova. Je si vědomo samo sebe, že má moc nad svým životem. Děti ve školách reálně moc nemají žádnou, nemohou nic změnit – říct, já tam nechci chodit, s tímhle člověkem nechci trávit čas a tohle nechci dělat. Kolikrát nemohou jít ani na záchod, když potřebují.
