Víte, co je lygometrie?
Věci, co víme, že nevíme.
Amin Toufani v krásném TED talku mluví o tom, co je v pařížském Louvru na druhé straně té zdi, na níž visí Mona Lisa.
Taky o tom, že to, co nevíme, je mnohem víc fascinující než to, co víme.
O tom, že za 10 000 hodin studia na Harvardu se mu ani jednou nestalo, že by do třídy vstoupil profesor a řekl: „Takže tady je to, co o tomhle tématu víme, a pak je tu všechno, co o něm nevíme.”
Ptá se, proč jsou učitelé přesvědčení o tom, že musejí studentům předat nějaké komplexní vědění, když nic takového neexistuje.
Říká, že náš školský systém je založený na tom, naházet spoustu informací na spoustu lidí. Jenže hádejte co: informace se staly všudypřítomnými a jednoduše dostupnými.
Představte si, na co všechno by děti mohly přicházet, kdyby dostaly možnost ve školách hledat odpovědi na otevřené otázky? Bez toho, aniž by jim někdo nutil ty „správné” odpovědi. Na některé otázky možná dokonce žádné (natož „správné”) odpovědi neexistují!
Naše mozky zbožňují řešit složité otázky. Ale jen ty, které si samy vyberou.
Zaměňujeme hojnost informací za dostatek vědění.
A já říkám: proč školy raději nefungují jako místa, kam by se děti a studenti těšili na to, že budou společně s jinými dětmi a dospělými zkoumat svět, hledat odpovědi na své vlastní otázky, nejen poslouchat někým jiným připravené odpovědi? A kam by chodili pouze v případě, že sami chtějí.
Víte, kdo podle Amina výborně ovládá lygometrii? Děti a umělá inteligence.
Děti přicházejí na svět s vrozenou schopností lygometrie. Jsou velmi dobré ve studiu věcí, které jim nedávají smysl. A nestydí se ptát. Ptají se v jednom kuse. Jejich ego jim zatím nestojí v cestě. Zatím se (ve školách) nenaučily, že něco nevědět neznamená, že jsou hloupé nebo nedostatečné.
A na konci vám Amin skvěle zahraje na kytaru.
Když si do googlu zadáte slovní spojení „the worlds best guitar player”, vyjede vám na prvním místě právě on. Video ze školní verze talentové soutěže má mnoho milionů shlédnutí. Amin absolvoval pouhých 7 hodin lekcí hry na kytaru.
Říká, že viděl, že neumí zahrát to, co ostatní kytaristi. Lygometrie – věděl, že něco neumí. Tak začal na kytaru vytvářet své vlastní zvuky.
„Nejjednodušší cesta, jak přemýšlet „out of the box” je prostě nevědět, kde ta krabice je.”
Video bohužel nemá české titulky, ale pustit si ho můžete tady.
