Co když stačí pozorovat děti?

Co když stačí pozorovat děti, abychom si vzpomněli, co je důležité a pochopili, jak nám potlačování vlastních potřeb a lpění na tom, že „se něco nějak MUSÍ dělat”, úplně zbytečně komplikuje život nejen s dětmi, ale hlavně s námi samými?

Co když jsme se natolik odcizili sami sobě, svým potřebám a pocitům, že nám to brání cítit se v životě šťastní?

Děti:

❌ Nedojídají jídlo

✅ Naslouchají svému pocitu hladu

❌ Někdy se nechtějí dělit o hračky

✅ Berou v potaz svoje pocity

❌ Neobjímají lidi, když nechtějí

✅ Vědí, že jejich tělo patří jen jim a nechtějí se nechat donutit k něčemu, co jim není příjemné

❌ Nejsou potichu

✅ Dávají najevo své názory a chtějí být slyšeny

❌ Nespí celou noc

✅ Umějí si říct o pomoc a podporu, když to potřebují

❌ Neomlouvají se jen proto, že jim to někdo nařídí

✅ Chtějí být upřímné

❌ Nejsou pořád šťastné

✅ Umějí projevit všechny své pocity

❌ Když jsou smutné, pláčou

✅ Nepohřbívají své pocity hluboko uvnitř

❌ Dovedou říct NE

✅ Jasně cítí své hranice

❌ Nepotřebují se snažit se nám zavděčit

✅ Vědí, jak je důležité být v pohodě sám se sebou

Lepší učitele toho, jak skutečně ŽÍT, nenajdete.

(Volně podle Sterna Suissa.)