Honba za bezpodmínečnou láskou

Pozor, tohle bude ještě osobnější než obvykle, ale prostě musím…

Před pár lety jsem si uvědomila, že jsem strávila 30 let honbou za bezpodmínečnou láskou svojí matky. A že ji už nikdy nezískám. Tohle uvědomění mě vlastně osvobodilo, aspoň jsem si to tehdy myslela. Rány z dětství jsou ale hluboké. Letos o Vánocích moje matka prohlásila: “Všechny, úplně všechny děti zklamou svoje rodiče!”

A proto teď chci říct svým dětem tohle:

Dane, Lucinko a Astrid, ať uděláte cokoli, NIKDY mě nemůžete zklamat. Miluju vás naprosto a bez jakýchkoli podmínek. Nemějte prosím nikdy pocit, že musíte žít své životy podle představ někoho jiného. Slibuju, že udělám všechno pro to, abych vždycky a za všech okolností respektovala vaše rozhodnutí. Moje zranění z dětství jsou velká a hluboká, proto to se mnou často nejen vy nemáte jednoduché. Děkuju, že to se mnou zvládáte. Mám velké štěstí, že vás mám.