Mamánci a rozmazlenci

Rodiče, kteří říkají: „Potřebuješ obejmout?“ místo: „Přestaň brečet!“ tvoří společnost dospělých, kteří vědí, jak podpořit ostatní i sebe sama. J. Milburn

(Možná) troufale tvrdím, že všichni, kdo si myslí, že kontaktním, vědomým, svobodným a respektujícím rodičovstvím vychováme „mamánky” a „rozmazlence”, přesně tohle v dětství nedostali a potřebovali by to i teď. Jen se v dětství naučili, že ukázat nějakou potřebu (aka slabost) je nebezpečné.

„Mamánci” a lidé upnutí na jiné lidi rostou naopak z dětí, jejichž evolucí daná přirozená potřeba blízkosti nebyla naplněna. Zoufale touží a zkoušejí si jakkoli dosytit tuhle nenaplněnou potřebu, často i v dospělosti na partnerech.

„Rozmazlenci” jsou podle většinové společnosti děti, které si nenechají od dospělých s..t na hlavu, pardon my french.

Pokud děti dospělé poslouchají na slovo, je to vždy ze strachu, není v tom ani za mák úcty nebo respektu. Strach s respektem si pletlo a plete mnoho generací… My jsme změna, která bude vidět ve společnosti.