Kdysi se mě lidé často ptali: “A proč neposíláš děti do školy?”
A mně kdysi dávno něco došlo. Tu otázku lidé pokládají úplně automaticky. Jako by chození do školy bylo něco tak přirozeného, že nechodit tam je divné. Člověk se narodí, chodí do školky, někdy i do jeslí, pak do školy, do práce, mezitím možná stihne zplodit dítě, zasadit strom, postavit dům a umře. Tak to v životě chodí, ne? Normálka.
Hm. Jenže mně došlo, že otázka, kterou jsem si už kdysi dávno měla položit, měla znít: “Proč bych své děti do školy posílat měla?” Kromě toho, že mi to nařizuje zákon (ano, můžu mít dítě na domácím vzdělávání – což mám – DV je ale pouze jiná forma plnění povinné školní docházky a dle zákona by se dítě mělo doma učit to, co by se jinak učilo ve škole), a že je chození do školy podmíněno také kulturně, mě nenapadá jeden jediný důvod. Vlastně počkejte, jeden ano. Ten nejdůležitější. Kdyby ono samo chtělo.
Jenže ono nechce. A já si prostě myslím, že když někdo něco nechce, nikdo jiný nemá právo ho nutit. Velmi dobře si uvědomuji, že jsem silnější. Že mám v rukou moc donutit své děti dělat něco, co nechtějí. A děsí mě to.
Ne proto, že bych neuměla tuhle moc neuplatňovat, ale proto, že miliony silnějších na celé planetě tuhle moc nad slabšími uplatňují. Těmi slabšími se totiž můžeme kdykoli stát i my sami. Kdepak se tohle chování asi tak bere..? Že by děti jen kopírovaly chování svých rodičů (a učitelů, kteří jsou do velké míry také zajatci systému a nemohou svou práci často dělat tak, jak by rádi)?
Každý chceme pro své dítě to nejlepší. A já jsem přesvědčená o tom, že to nejlepší, co můžu svým dětem dát, je nebrat jim moc a zodpovědnost za jejich vlastní životy. Když si ji totiž nechají vzít ode mě, velmi pravděpodobně si ji pak nechají vzít i od někoho jiného.
Než budete komentovat nebo pokud vás život bez škol zajímá víc, pusťte si prosím na YouTube mou online besedu s názvem Unschooling, sebeřízené vzdělávání, svoboda a domškoláctví:
Tam odpovídám na všechny dotazy, které máte v hlavě. Ano, opravdu na všechny. Dělám osvětu v této oblasti už 10 let, mluvila jsem s vámi o tom za ta léta na stovkách besed a posledních pár let už se nestalo, že by mi někdo položil nějakou otázku, která by dřív nezazněla. Pokud ale nějakou takovou máte, pak budu moc ráda, když ji položíte, ale prosím až po shlédnutí té besedy, díky.
Dalším zdrojem informací a podpory vám určitě bude i náš Svobodné děti – dokumentární film. Seznam promítání je na fb stránce filmu.
A ano, ani v knížce jsem se samozřejmě tomuhle tématu nevyhnula, jak bych mohla. 
