Karlovi je 18 let, ale už má za sebou bohaté zkušenosti s bojem za práva nejen svoje, ale i dalších mladých lidí ve školách. Jak ten boj vypadá a proč je vůbec nutný?
Z rozhovoru:
„Už na základce jsem si začal uvědomovat, jak perverzní ten systém je. Neustálé buzerování a porovnávání…“
„Jeden vychovatel na intru chodil denně okolo oken a poslouchal, co si povídáme, pak na nás šel řvát, ať jdeme okamžitě spát.“
„Ve školách se všechno zametá pod koberec, nějaké podněty od dětí nikoho nezajímají.“
„Viděl jsem, jak učitelé se o přestávce sešli v kabinetu s lahví slivovice. Když se pak dělaly testy na alkohol, udělaly se těm učitelům, kteří to šli nahlásit, ne těm, kteří tam pili.“
„Díky covidu jsem zjistil, že je mi nejlíp, když se můžu učit sám a to, co opravdu chci. Byl jsem spokojený, že mi nikdo nediktuje, co mám dělat.“
„Ve školství funguje takový zvykový systém, od bolševika jsou všichni na něco zvyklí a dělají to tak pořád. Jenomže žádná instituce nesmí nikoho nutit do něčeho, co mu zákon přímo neukládá. Nemusím do školy nosit sešit ani pero, nemusím dokonce nosit vůbec tašku. Nemusím dělat domácí úkoly ani testy, nic takového zákon ani žádná vyhláška neukládá. Denní chleba učitele je překračování pravomocí.“
„Podle mě cesta, jak zlepšit školství, je zrušit školský zákon, uvolnit to a nechat lidi svobodně dýchat a rozhodovat se sami o sobě.“
Video:
Podcast:
