Jak dlouhou cestu může člověk ujít za 5 let…
Dneska už bych to, co je na screenshotu, nenapsala. Unschooling už pro mě dávno není o tom, že se děti naučí to, co očekávám já, škola, stát, kdokoli.
Nepotřebuju studie, výzkumy, důkazy o tom, že unschooling „funguje”. Protože nefunguje. Aspoň ne tak, jak si mnozí představují – že vám díky němu vyroste z dítěte génius, nebo se zázračně a bez donucení naučí vše, co po něm chce rámcový vzdělávací program. V tomto smyslu unschooling skutečně nefunguje. Neznám jediné dítě, které by do sebe samo od sebe chtělo nacpat látku celé ZŠ.
Unschooling nevnímám jako vzdělávací metodu, ale jako styl života vycházející z morálních hodnot, které jsou mi drahé. Z niterného přesvědčení, že děti jsou taky lidi a že žádná lidská bytost by neměla jinou do ničeho nutit proti její vůli.
Když jsem konečně přišla na to, že to takhle mám, najednou začalo dávat smysl spousta věcí z mého dětství a dospívání, ale i tak nějak vůbec celého života.
Jak bych s tímhle životním nastavením mohla poslat děti do školy, kdyby nechtěly? Jak bych je mohla nutit učit se věci, které jim nedávají smysl? Jak bych pak sama se sebou mohla žít?
Nevím, jestli se lidi rodí svobodní. Pořád přemýšlím o tom, co to vlastně ta svoboda je. A co je dobrovolnost. Bitá žena může svého tyrana opustit, znamená to, že je s ním dobrovolně? V určitém smyslu jistě ano, ale nedostane-li se jí pomoci a podpory, strach ji může ochromovat natolik, že nikdy neodejde.
Chodí děti do školy dobrovolně? V současném legislativním stavu ani omylem, to se asi shodneme, ale kdyby neexistovala povinná školní docházka, děti by stále byly „majetkem” rodičů. Vnímání toho, kdo jsou děti a jak se k nim dospělí chovají, je závislé na tom, v jaké kultuře žijeme. Adultismus je všudypřítomný.
Přála bych si dožít se dne, kdy budou děti respektovány natolik, aby jim dospělí nebrali moc nad jejich životy. Kdy pochopíme, že se učí od prvního dne svých životů přesně to, co potřebují, a že není nutné, abychom jim určovali cestu my. A že není na nás hodnotit, jestli je jejich cesta správná.
Moje děti nejsou mým majetkem. Jejich životy, čas i těla patří jen jim. Přeju si naučit se neočekávat a nehodnotit, prostě je přijímat a milovat. Nemyslím, že jde dětem dát do života něco lepšího než tohle.
***
Od září budu zase brázdit ČR! ❤️ Potkáme se? Data a místa tady.
Pokud nenajdete besedu blízko u vás, můžete mrknout sem.
Ještě osobněji se můžeme potkat takhle.
Chcete do “rodiny DJTL”? 🙂 Klik sem.
Přejete si placky? Tu.
