Toto je jeden z typů moralizující manipulace a indoktrinace, kterými děti i dospělé zbavujeme vnitřní autonomie a děláme z nich v mnohých situacích bezbranné oběti.
Pokud dítě na tento trik vnitřně přistoupí, obsah jejich nitra je v podstatě dostupný každému, kdo si o to požádá, za předpokladu, že jako zkušený mazák u soudu neřekne „odmítám podat výoověď” nebo „nemohu potvrdit ani vyvrátit toto tvrzení” (což často bývá spojeno s okamžitým trestem).
Jako malý jsem s tím měl problém a přemýšlel jsem, proč bych neměl lhát. Došel jsem k logickému závěru, že první problém je riziko, že když lžete, nakonec se odhalí to, co se snažíte v dané situaci lží skrýt, a že pak následuje větší trest, protože „lhát se nemá”.
Výsledek byl, že se můj mozek často intenzivně soustředil na způsob, jak lhát tak, aby se toto riziko minimalizovalo. V podstatě jsem si vybudoval (nejspíš jako všichni lidi na světě) intuici pro dobře fungující lhaní. Můj mozek se stal simulátorem toho, jak různé lživé věty a chování mohou mít dopad na budoucnost, a to s cílem minimalizovat riziko odhalení lži.
Jeden problém, na který jsem narazil byl, že je to velmi psychicky náročné, pokud se rozhodnete budovat lží složité paralelní světy. V podstatě lží v mysli obelhaných vytvoříte alternativní realitu a tu musíte v budoucnosti pozorně opečovávat tak, aby nedošlo ke kolizi se skutečností. Kromě obrovské mentální náročnosti je to i velmi stresující, neboť nikdy nevíte, co nevyjde. V tomto je rčení „lež má krátké nohy” poučné.
Jeden z hlavních argumentů proti lhaní mi přijde právě toto: existuje riziko, že alternativní vylhaný svět, který má tendenci se neovladatelně rozrůstat, se nakonec srazí s realitou a následky pro mě nebo pro jiné lidi budou mnohem větší než předpokládané následky v případě, že bych lež nepoužil. Druhé velké riziko je, že se nakonec v alternativních světech začnete ztrácet, začnete zapomínat, která verze odpovídá realitě a kdo jste vy skutečně jako osobnost a vaše vniťřní prožívání světa se začně neovladatelně proměňovat.
Na druhou stranu je faktem, že nakonec všichni lidé nějak lžou, předstírají a maskují se v různých situacích. Je to jeden z aspektů našeho sociálního chování.
Lhaní je také, a to je myslím velmi podstatné, nepopiratelným přirozeným právem každého člověka, stejně jako možnost volby, kdy a jak tento složitý koncept použije.
Nakonec jsem došel k tomu, že automatická maximální autenticita není žádnou povinností, ale osobní volbou. Každý má právo na soukromí jeho nitra a nemusí uvádět duvody, proč tak činí. Dokonce ani nikomu nemusí dávat najevo, že v dané situaci své nitro skrývá, v kteréžto chvíli často nutně musí použít strategii, kterou označujeme za lež.
Myslím, že by bylo dobré děti nemást a pokrytecky je nemanipulovat v tomto zásadním aspektu mezilidské komunikace a existence, ale přiznat jim otevřeně, že mají právo na soukromí svého nitra, ale že jeho skrývání má mnoho vnitřních i vnějších rizik, mezi kterými budou muset v životě navigovat.
A zejména mi přijde škodlivé místo výše uvedeného za lhaní trestat, neboť zvnitřněná manipulativní lež, že „lhát se nemá, protože je to špatné”, může vést k mnoha vnitřním mukám, špatným životním rozhodnutím a bezbranosti v situacích s autoritativními lidmi, kteří si nárokují obsah našeho nitra.
Odhalte svým dětem postupně tento aspekt sociální reality, o kterém se moc nemluví. Předejte si získané zkušenosti, jak v něm navigovat!
Nedává mi smysl, aby se zbytečně zraňovaly, jen proto, že vám to připadá z důvodu zvnitřněné indoktrinace nemorální, zatímco to sami běžně provozujete.
A uvědomme si, že nikdo z nás nikdy nebude mít přístup k nitru druhého člověka, a že snažit se ho získat byť i omezeně pod hrozbou trestu a manipulací mi přijde pro mezilidské vztahy, které chtějí být založené na důvěře, neobyčejně toxické.
