Mojí nejmladší dceři jsou 3 roky a kousek. Určitě ještě v rodičovství dělám spoustu chyb, ale vnímám, že je jich o trochu míň než před 11 lety, když byly 3 roky Lucce, a o mnoho míň než před 17 lety, když byly 3 roky Danovi.
Astrid se cítí ve světě bezpečně a důvěřuje lidem, což vnímám jako důkaz toho, že není příliš traumatizovaná. Když je jí někdo sympatický, klidně ho obejme nebo s ním radostně komunikuje. Chce být poslední dobou hodně samostatná, ráda by někam chodila sama. Nemáme zatím odvahu necupitat pár metrů za ní, i když se jí to často nelíbí a odhání nás o pár metrů dál.
Samozřejmě, že mě začaly napadat myšlenky typu: Není náhodou moc bezstarostná? Nemůže se kvůli tomu stát obětí někoho s nečistými úmysly? Když vychováváme dítě, které nemá strach z cizích lidí, když ji nestrašíme, snažíme se nepoužívat moc, nátlak ani vyhrožování, nebude až příliš důvěřivá?
Závěr: Nemyslím. Chcete vědět proč?
Dítě, které je od malinka zvyklé, že dospělí v zásadě nepřekračují jeho hranice a pokud možno respektují jeho NE, si je jich dobře vědomo. Vnímá respekt a úctu k sobě jako normu. Dobře rozpozná jakékoli chování, které by jeho hranice překračovalo. Je zvyklé, že dospělí nad ním nemají moc, že je rozhodně nemusí automaticky poslouchat. Je velmi citlivé na nátlak, rozpozná manipulaci a vydírání jako nepřijatelné praktiky. Je si vědomo samo sebe. Důvěřuje své intuici a svým pocitům, protože dospělí nerozbili vnitřní kompas, s nímž se narodilo. Má důvěru ke svým rodičům a nebojí se jim svěřit.
Úctou a respektem naplněné vědomé rodičovství je tedy nejlepší prevencí jakéhokoli zneužití dítěte. I když tedy asi ještě dlouho budeme za Astrid v závěsu cupitat, doufám, že ví, že jí důvěřujeme, a že jsme prostě jen starostliví rodiče připravení podat jí pomocnou ruku, kdykoli bude potřebovat.
Foto: Vendula Székely Photo
