„Co kdyby si každý učitel položil otázku:
Kolik dětí bych měl zítra, za týden, za měsíc ve třídě, pokud by byla školní docházka zcela dobrovolná?
Protože podle toho by poznal, jak dobrý učitel vlastně je, a jak je dětem platný.“ Tomáš Roud
Tak si dáme zas něco “kontroverzního”.
V uvozovkách to píšu proto, že mně osobně připadá jasné, že respekt a úcta k dětem zahrnuje i to, že dospělí za ně nerozhodují, jestli budou chodit do jeslí/školky/školy nebo ne, ale tohle rozhodnutí dělá celá rodina společně a dítě ani v tomto případě neztrácí moc nad svým životem, což je nesmírně důležitá věc pro zdravý vývoj každého člověka. Ale taky jsem si k tomuhle poznání musela dojít. Kdysi dávno, před takovými 16 lety, by mi to možná přišlo stejně kontroverzní jako teď některým z vás. Když si ale nalijeme čistého vína: pokud dítě vychováváme s úctou a respektem a pak v případě školy rozhodneme za něj nebo dokonce proti jeho vůli, dá se ještě mluvit o respektu a úctě? Prosím, zkuste předtím, než napíšete komentář, kouknout na mou online besedu o svobodném vzdělávání, která zodpovídá myslím naprostou většinu dotazů a námitek, které se vždy znovu objevují. Odkaz je níže. Díky.
