Jeden z nejdůležitějších rozhovorů, jaké jsem kdy natočila!
Jana je psycholožka a má projekt Tisíc Tváří Radosti, který se věnuje emočnímu vzdělávání dětí, ale zejména rodičů a učitelů. Několik let se věnovala výzkumu traumatu v rodinách, jeho přenosu mezi generacemi a celostní medicíně. Má dvě děti. Jak můžeme pracovat na tom, aby naše rodičovství bylo po všech stránkách pohodové? Jak na možná traumata v rodinách, školách či zdravotnických zařízeních? Na konci si povídáme i o unschoolingu, worldschoolingu a cestování.
Z rozhovoru:
„Nepřejde den, aby mi rodičovství nepřineslo odpověď na nějakou otázku, kterou jsem se zabývala i předtím. Tou největší vždy bylo: co je na počátku každého rodinného příběhu, těch bolestí, závislostí, zranění? Nakonec jsme se vždy dopracovali k těm nejranějším emočním potřebám dětí a způsobu, jak na ně odpovídáme a jakou míru svobody jsme dětem schopni dát.“
„Hodně rodičů už dnes ví, co to znamená chovat se k dětem s respektem a úctou, ale jak to dokázat opravdu žít v každodenním životě?“
„Emoční reakce je zautomatizovaná reakce mozku, určitá neuronová dráha, a když je mozek ve stavu ohrožení, nemá možnost zareagovat jinak. Unavený a vyčerpaný rodič nebude chtít večer nic jiného, než aby to dítě už konečně usnulo. Za mě jediná cesta je naučit se předcházet těmto stavům a neztrácet kontakt se sebou.“
„Věřím, že rodičovství je stejně dokonalý vývojový program jako vývoj dítěte. Vždyť se vyvíjely společně. Jsou to dva dokonalé evoluční programy, které jsou vymyšleny na to, aby se vzájemně doplňovaly a byly v souladu.“
„Je nesmírně důležité umět svá selhání dětem přiznat a omluvit se za ně. Představa, že bychom měli být neustále dokonalí a neomylní rodiče je jeden z nejnebezpečnějších mýtů, který pak vede k násilí v rodinách. Ten mýtus nejde udržet. Dříve či později rodiči dojdou síly, udělá chybu a pak jediný způsob, jak ten mýtus udržet je vzít sílu dítěti, abych udržela tu iluzi toho, že já jsem neomylná.“
„Klasické školství je v rozporu s některými aspekty zdravého emočního vývoje. Je v protikladu k samotné definici svobody. Pojďme více mluvit o tom, co dětem neprospívá a jak by to šlo změnit.“
„Dítě, které se zdravě vyvíjí, má přirozeně přebytek energie, protože ji potřebuje na růst a na učení se. Kdyby mělo energie tak akorát na to přežít, tak prostě neroste. A škola neví, co s tím dělat.“
„Pro dítě je chronický stres, což je třeba sezení někde od-do, tisícinásobně horší než pro dospělého, spouští tisíce biochemických procesů, které ani nedokážeme nahlédnout, jak moc ovlivňují jejich imunitu, spánek, energetický metabolismus, hladinu cukru, hormonální funkce do budoucna a miliony dalších procesů.“
„Škola je orientovaná na úspěch a srovnávání, a tím pádem zákonitě nemůže posilovat jedinečnost dětí. Taky to není prostředí, kde by děti měly prožívat kamarádství, to má být v čase, který je volný, kdy si děti mohou dělat, co chtějí. Nemůže být opravdové přátelství někde, kde se děti srovnávají, to se prostě vylučuje.“
Video:
Podcast:
