„Snažím se s ním od malička jednat s úctou a respektem, nikdy jsme ho neuhodili, ale on bije mě! Ničí mě to. Nevím, co dělat.”
„Vždycky jsme ji vychovávali respektujícím způsobem, jenže ona vůbec nerespektuje mě! Často na mě křičí, vynucuje si věci, kouše mě. Jsem zoufalá, co s tím?”
Mám kamarádku, říkejme jí třeba Hanka. Hanka má syna, říkejme mu třeba Max. Dnes je mu stejně jako mé prostřední dceři, tedy skoro 15. Hanku mám moc ráda, je to jeden z nejlaskavějších lidí, které znám. Neublížila by ani mouše. Od miminka s Maxem jednala s úctou a respektem, vlastně jsem se toho od ní hodně naučila, nejen v oblasti rodičovství. Hanka je nesmírně hodná a soucitná, každému pomáhá, nejraději by zachránila celý svět. Je s ní ale i sranda, je to prostě jeden z nejkrásnějších lidí, co znám.
Max měl od malička na věci silný názor. Někdy jejich vztah s Hankou vypadal jako přetlačování, jako vztah dvou dětí, ne jako vztah dospělého a dítěte. Někdy Max vyváděl tak moc, útočil na ni, křičel, nenechal ji být, že Hanka nebyla schopná nic udělat, byla zničená a v koncích. V takové chvíle jsem Maxe objala já, odnesla ho stranou a společně jsme tu bouři přečkali. Mnohokrát zas Hanka pomohla v jiných situacích mně.
Zkrátím to: Hanka někde v průběhu života zapomněla, kde jsou její vlastní hranice. Místo vztahu založeného na respektu a úctě se často jen snažila bránit Maxovým útokům na své limity, které si ale nedokázala bránit. Kolik takových “hodných holčiček” mezi námi žije? Nejste taky jedna z nich?
Max ji svým chováním instinktivně tlačil k tomu, aby se rozpomněla na to, kým je, a začala respektovat v první řadě sebe. V podstatě křičel: „Mami, už se konečně postav sama za sebe! Už konečně projev, kde máš hranice! Copak si necháš všechno líbit? Jak se s tebou můžu cítit bezpečně, jak mě můžeš ochránit, když nechráníš sama sebe?”
Jak přesně své hranice komunikovat? Zamezit fyzicky tomu, co nechci, aby mi dítě dělalo, prostě se efektivně bránit. Ideálně bez agrese, bez výčitek, bez manipulace, bez vyhrožování. Prostě jasné: „Nenechám se bít, teď ti podržím ruce, abys mi neublížil.” Tím, kdo jsme a jak si své hranice hlídáme, učíme dítě chovat se stejně ve všech jeho budoucích vztazích.
